levoruké děti

INFORMACE PRO RODIČE

Levorukost nebo leváctví, jak je tento jev také někdy nazýván, nelze považovat za poruchu či nemoc. Zjednodušeně řečeno, jde nejčastěji o funkční převahu levé ruky nad rukou pravou, což však samo o sobě přináší určité komplikace.

 

Komplikace společenské

První z problémů je spíše formální povahy a souvisí s terminologií. Zatímco pojmu "pravý" se užívá ve všech světových jazycích v přeneseném významu jako správný, dobrý, příznivý či vhodný, pojem "levý" vyvolává spíše asociace opačné, což může mít za určitých okolností též některé nepříznivé dopady na levoruké lidi.

Druhá komplikace je věcnější povahy a spočívá v tom, že žijeme v převážně pravoruce orientované civilizaci, v níž většina zařízení, nástrojů, technologií atd. je přizpůsobena užívání pravé ruky. Jedná se jak o některé velmi jednoduché nástroje v domácnosti, tak o řadu hudebních nástrojů, dopravních prostředků, prostředků komunikace aj. Podobně jsou stanoveny též společenské zvyklosti a pravidla společenského chování (např. při pozdravu se podává pravice). Postupně pod tímto tlakem společnosti byli v minulosti levorucí lidé přecvičováni na praváky.

 

Komplikace zdravotní

Již od dvacátých let našeho století bylo jasné, že nešetrné zásahy do přirozené levorukostí dětí mohou způsobit vážné zdravotní obtíže, poruchy chování, snížení školní výkonnosti a v celkových důsledcích i obtížnější společenské uplatnění těchto dětí. Lékaři, psychologové i učitelé se proto již dlouho brání tomuto násilnému přecvičování. Naše školské předpisy např. od roku 1967 doporučují hlavní zásady přístupu k levorukým dětem, v nichž je samozřejmě přecvičování nepřípustné.

Stává se však, že rodiče, někdy i prarodiče dítěte, usilují o jakési pokusné přecvičení "na zkoušku" s tím, že v případě neúspěchu či odporu dítěte je možno se vrátit k přirozené levorukosti. Podobné pokusy se však většinou neustále prodlužují ("zkusme to ještě tento měsíc") a působí dítěti mnoho zbytečných problémů.

Dalším možným nebezpečím, které se může objevit, je stav, kdy rodiče někdy nerozpoznají levorukost svého dítěte, vedou je k pravoruké orientaci a přecvičují je vlastně nevědomky. Na dotaz odborníků, zda dítě je nebo bylo přecvičováno, reagují velmi překvapeně a dávají zápornou odpověď.

 

Podstata levorukosti

Přibližme si některé poznatky o podstatě levorukosti, resp. o podstatě převahy v užívání některého z párových orgánů lidského těla, či v tvaru některého z těchto orgánů, neboť tato převaha (nevědomá a neúmyslná) se týká kromě rukou též očí, uší a nohou.

Vzhledem k tomu, že převaha v užívání některého z těchto párových orgánů se může týkat pravé i levé strany těla, užívá se jako univerzálního pojmu pro označení pravostranné i levostranné orientace slova lateralita (z latinského latus = strana, bok). Pojem lateralita tedy zahrnuje praváctví a leváctví vůbec a vyjadřuje vztah pravé a levé strany v organizmu nebo určitou funkční nesouměrnost pravého či levého párového orgánu. Týká se buď' tvaru párových orgánů (hovoří se o lateralitě tvarové), nebo činnosti těchto orgánů (jde o lateralitu funkční). Vlastními projevy laterality jsou pak lateralita horních končetin, dolních končetin, očí a uší.

Je však třeba si uvědomit, že podstata laterality vlastně nespočívá v odchylce žádného z těchto párových orgánů, ale vztahuje se k funkcím příslušných oblastí mozku.

 

Hlediska v posuzování laterality

Odborníci mohou lateralitu hodnotit kvalitativně i kvantitativně podle různých kritérií a začleňují ji do různých stupnic:

Třídy laterality - vyhraněné leváctví, méně vyhraněné leváctví, nevyhraněná či neurčitá lateralita, méně vyhraněné praváctví, vyhraněné praváctví.
Typy laterality - určují se při diagnostice a léčbě vývojových poruch čtení a psaní a zjišťuje se vztah laterality rukou a očí:

  1. lateralita souhlasná- jestliže převažující ruka a oko jsou shodně pravé či levé;
  2. lateralita neurčitá - jestliže převažující ruka, oko nebo obojí jsou obtížně určitelné (patří k nevyhraněné lateralitě);
  3. lateralita zkřížená- jestliže převažující ruka a oko jsou opačné.

Tzv. index laterality - vyjadřuje poměr úloh vykonaných pravou a levou rukou nebo nohou, nebo pravým a levým okem. Tzv. kvocient pravorukosti- vyjadřuje počet pravostranných reakcí v procentech.

 

Typy leváků

Dlouhodobá zkušenost ukazuje, že v dětské populaci se vyskytují dva hlavní typy leváků.
Jednak jsou to děti, u nichž je většinou leváctví součástí rodinné anamnézy, tj. vyskytovalo se již dříve v rodině dítěte u přímých příbuzných. Tyto děti vykazují většinou jednoznačnou funkční převahu (dominanci) motorických oblastí pravé poloviny mozku (pravé mozkové hemisféry), takže jde o tzv. "přirozené leváky", kteří bývají ve svém dalším vývoji, pokud nejsou násilně přecvičování, velmi zdatní, úspěšní a šikovní.

Druhý typ leváků představují děti méně obratné a šikovné, s různými nerovnoměrnostmi ve vývoji duševních funkcí, u nichž se často potvrdí výskyt tzv. syndromu lehkých mozkových dysfunkcí (LMD), tj. poruch způsobených převážně drobnými poškozeními mozkové tkáně v období před narozením, při porodu či někdy i po porodu. Příčinou LMD mohou být i nerovnoměrnosti ve vývoji a utváření struktur mozku. Zde se příčinou leváctví zdá být skutečnost, že uvedená poškození či nerovnoměrnosti vývoje znemožňují původně převažující levé mozkové hemisféře naplnit svou vedoucí roli, takže tuto roli převzala pravá hemisféra, avšak ne zcela dokonale. Důsledkem toho jsou pak právě určité funkční poruchy řeči, motoriky, vnímání, pozornosti atd.

Spíše ojediněle se vyskytují i případy leváků, které nelze zařadit ani do jedné z těchto dvou kategorií. Leváctví ve smyslu funkční převahy levé ruky se vyskytuje asi u 7 % dospělé populace, funkční převaha levého oka se projevuje asi u 30 % populace.

 

Schopnosti leváků a praváků

Dosavadní zkušenost však ukazuje, že levorucí lidé se - zvláště pokud jde o první výše popsaný typ leváků - nejen plně vyrovnají pravákům, ale v některých případech (např. v určitých sportovních disciplínách či v některých speciálních schopnostech) mohou být díky své orientaci na levou ruku, event. nohu, oko či ucho, zvýhodněni.
Ze známých osobností - leváků, kteří dosáhli vynikajících výsledků v oblasti vědy či umění - můžeme jmenovat např. všestranného génia Leonarda da Vinci, německého přírodovědce H. Helmholtze, ruského fyziologa I. E Pavlova či sochaře a malíře Michelangela Buonarottiho.

 

Některé zásady v přístupu k levákům

Přes úspěchy některých jedinců je však nesporné, že každé dítě, u něhož se projevují tendence k leváctví, zasluhuje zvýšenou pozornost ze strany rodičů i učitelů.

Z dosud známých zásad přístupu k těmto dětem je třeba zdůraznit především následující:

  1. V žádném případě nezasahovat do přirozeného vývoje laterality dítěte, tj. levoruké děti nepřecvičovat. Nezasahujeme tedy do spontánního projevu dítěte, pouze tyto projevy laterality sledujeme a event. zaznamenáváme. Významnou pomocí může být preventivní vyšetření levorukých dětí před nástupem do školy. Na jeho základě je totiž možné lateralitu včas odborně rozpoznat a dítě tak může být ve škole od začátku vedeno správnou metodikou. Jejím prvním cílem je zabránit křečovitému, tzv. drápovitému držení psací'ho náčiní, jež vyvolává rychlou únavu a odrazuje tak dítě od další'ho nácviku.
  2. U většiny dětí je třeba počítat s tím, že převaha v užívání jedné z horních končetin (i dalších uvedených párových orgánů) se výrazně začne projevovat až kolem 4. či 5. roku jejich věku. Z pozorování vývoje laterality proto nevyvozujeme předčasné závěry. Ve vývoji laterality jsou totiž období, kdy dítě upřednostňuje užívání jedné ruky, ale i období, kdy užívá obou stejně, nebo se jejich preference střídá. Musíme proto mít před formulací svých předběžných závěrů značnou trpělivost. Nejsme-li si jisti, či trápí-li nás pochyby, obrátíme se s žádostí o pomoc na nejbližší obvodní či okresní pedagogicko-psychologickou poradnu. Před vyšetřením v poradně je vhodné si předem připravit přehled o lateralitě v rodině neboli speciální rodinnou anamnézu (v poradně budeme o její přehled požádáni).
  3. Vlivem tradice a převážně pravoruké orientace společnosti je leváctví stále považováno za nedostatek, hendikep. Všichni lidé v okolí dítěte, učitelé, příbuzní, sourozenci, ale především rodiče by měli považovat za samozřejmé, že dokáží překonat tento předsudek, osvojí si pozitivní a konstruktivní pohled na leváctví a nebudou vědomě ani nevědomě usilovat o změnu přirozeného vývoje laterality svého dítěte. V řadě studií totiž bylo bezpečně prokázáno, že žádný druh přirozené laterality nemá sám o sobě nepříznivý dopad na vývoj, výkonnost, úspěšnost či životní uplatnění dětí.

STÁTNÍ ZDRAVOTNÉ ÚSTAV

zpět na obsah této sekcezpět na úvodní stranu